Chlísťák 09
Tak jak to proběhlo tentokráte? Jako vždy jsem si vzal dovču den předem s tím, že tentokráte se pokusím dojet na místo konání závodu po vlastní ose, samozřejmě kolmo jak jinak. Na delší trasy s lehkým 8-litrovým baťůžkem mám už letos celkem natrénováno (Velká Černoc – Kraslice, Velká Černoc – Pičín – Velká Černoc, Velká Černoc – Plzeň a z5, atd.), tak proč to nedat až do Chlístovic. Věci na spaní jsem již víkend předem předal spoluštafeťákovi, aby mi je vzal autem.
A tak jsem v pátek 26. června 2009 vyrazil vstříc novým dobrodružstvím. Cesta do Prahy probíhala naprosto v pohodě, tu už mám zažitou a vždy bezpečně dojedu na Zličín mojí delší zkratku přes Rakovník, Lány, Žilinu, Unhošť, abych se vyhnul hustému provozu na karlovarce. Tam jsem nasedl na metro, zašel s kamarádkou Luni na Florenci na nějakou tu baštu a pak s ní putoval opět metrem na Českomoravskou, kde se nachází její pražské útočiště a tvrdila mi, že tam vede cyklostezka, která mě vyvede bezpečně z Prahy, omyl byl pravdou. Hned na počátku mého putování jsem narazil na problém, nejdříve jsem dojel do jakéhosi dvora, pak se kousek vrátil a zkusil to po druhé straně nějakého potůčku, fakt dobrá cesta na silniční kolo, bahýnko, kořeny, dojel jsem kamsi na sídliště, kde to nejspíš končilo a pak jsem tam tak trošku bloudil, než jsem natrefil na nějakou dvouproudovku směr Černý Most, tu jsem samozřejmě absolvoval po chodníku, pak se kdesi napojil na kolínskou, poté se motal různejma vesničkama, který jsou zřejmě součást taktéž hlavního města. Povím vám dostat se z Prahy pro burana mého kalibru je někdy zapeklitá věc.
Moje další cesta vedla směrem na Ondřejov, kde mě tedy přepadl slušnej lijavec, naštěstí jsem se včas ukryl do místní čekárny, kde jsem vše ve zdraví přečkal, přioblékl se pláštěnkou kvůli mokré cestě a jal se pokračovat dál. Jenže pán místo toho, aby pokračoval na Stříbrnou Skalici, tak se najednou ocitl v Choceradech a odtud pokračoval přes Ostředek oklikou do Sázavy. Pak už následovaly Uhlířské Janovice a Chlístovice. Po těchto bloudících manévrech jsem měl v nohách nějakejch 160km, zřejmě dobrá rozjížďka před závodem.
Pak už jsme se postupně scházeli, nejdříve dorazil Honza s krosnou z Hory, kam se s Vavisem dopravil autem, poté Vavis s Kosákem, který dorazil později vlakem a pak dokonce nějací Maďaři. Takže tentokráte bylo večer v uhlírně poměrně rušno. Tradičně jsme dali nějaké to pivo, nějakého toho utopence a jali se ulehnout na tradičně „pohodlné“ parkety místního kultůráku.
Ráno proběhlo podle stejného formátu jako v minulých letech. Jen přesun k místu registrace a zároveň počátku závodu a to plavecké části byl o něco delší. Jak jsme zjistili již na první pohled, i bojky na tomto větším rybníčku byly o něco více od sebe, jak pak posléze vylezlo z organizátorů, trať byla navýšena z 600 m zřejmě na 1 kilometr. I voda měla údajně báječnou teplotu. Později Honza trefně poznamenal, že asi tákhle velikou a naznačoval cosi o velikosti mužského pohlaví.
Nu a jak to tak obvykle bývá, po rozpravě následovala plavecká část, můj spolubojovník se nejen pral s ostatními otužilci, ale i s délkou trati. Vylezl o něco později z vody než Vavis a tak jsem počal stíhácí jízdu za panem Koskem, jaké bylo moje překvapení, že jsem ho dlouho nemohl dojet, i když tedy do KH mi to frčelo náramně, těsně před obrátkou na kruháku v Hoře jsem ho konečně dostihl. A pak jsem se začal prát s profilem trati v opačném směru, řeknu vám, že v těch kopečkách jsem začal pociťovat únavu z předešlého dne. Ale nějak jsem to tedy upachtil do cyklistického depa v Chlístovicích, zde si plácl s Honzou a ten začal bojovat s již tradiční běžeckou částí, i přes jeho zlepšení a mírný propadák Kosáka v cyklistické části jsme letos byli opět poraženi finišmanem Vavákem. Jaké bylo však naše překvápko, že jsme opět skončili a to po čtvrté na 7. místě. Holt tradice je tradice. Jak jsme si všichni stáli, se dovíte zde.
Po provedení potřebné očisty začala tradiční zábava konzumace pěnivého moku a pojídání prasátka. Také následovalo vystoupení regionálních kapel. Zábava prostě byla v plném proudu a plynula až do pozdních večerních respektive ranních hodin.
V neděli jsme „mírně“ unaveni vstali, sbalili svých pět švestek a putovali kolmo do KH na vlak, trošku jsme si to protáhli, páč jsme tentokrát spoléhali na vůdči schopnosti Jendy Laiblů a posléze ve městě na Dejva Kosků. Pak následovala cesta vlakem do Prahy, kde jsem se rozloučil se spolubojovníkem Honzou a vyrazil obvyklou cestou kolmo ze Zličína dom. Cesta zpět byla jedno velké trápení, od Unhoště mě začal trápit úpon na levé noze a tak jsem nemohl pořádně zabrat a měl po cestě několikrát nutkání to stočit na nějaké místo se železniční zastávkou. Nakonec jsem nepodlehl hlasu těla a ulopotil to až domů s celkovou bilancí 282km (za prodloužený víkend). Dnes už si dopřávám zasloužený odpočinek a nabírám síly na další trénink, abych mohl zase za rok s kamarádem usilovat o 7. místo, to už by byl fakt gól, nemyslíte? Jak probíhá třeba můj zimní trénink můžete pro zajímavost shlédnout tady.
A co bych vám ještě sdělil závěrem? Byla to tradičně povedená akce, dík patří organizátorům, kamarádům a taktéž i těm ostatním neznámým, co tvořili příjemnou přátelskou atmosféru, tak snad za rok zase naviděnou!